(Výtah, 1962)
Jsou ctnosti, podle nichž žijeme, pro nás, umělce, skutečně dobré? Vyjmenoval jsem k tomu sedm, sedm dobrých hodnotových představ, sedm kritérií, které denně používáme, aby naši práci hájili vůči sobě samým i vůči světu – sedm hesel.
Mluvili jsme o výhodách užitečnosti, ale přesto shledáváme, že nejkrásnější jsou zbytečné věci. Kdo může „mít užitek“ z Parthenónu nebo Maybeckova paláce? 2) Mluvili jsme o hospodárnosti – přesto jsou velkolepé stavby velmi, velmi drahé. Mluvili jsme o pokroku v materiálech, a přesto, že bychom měli používat nejnovější techniky, nejnovější materiály – ale nejsou žula a bronz přece jen nejkrásnějšími materiály? Mluvili jsme o sociálním pokroku, který, ví Bůh, máme zapotřebí – ale což umění netrvá déle než život, neleží umění mimo všechny sociální hodnotové představy? Zmínili jsme umění, které by se líbilo většině – ale nestává se pak pouhým závodem o popularitu v přízni časopisů? Zmínili jsme se o nutnosti a ctnosti vydělávat peníze pro naše rodiny v nutnosti organizovat naši práci jako obchod – ale když to učiníme, pak nacházíme stále méně volných chvil pro přemýšlení, projektování, plánování – krátce pro umění? A konečně jsme zmínili ctnost sloužit, které je vlastní, že nás postaví na úroveň obchodního zástupce a dekoratéra exteriérů. >>>

Ne! Malíř a sochař je na tom v tomto kulturním okruhu lépe než my. Žádné podobné děsivé dilema neohraničuje jejich myšlení. Žádný div, že jejich status se dokonce odměňuje na trhu. Hodnota obrazů za uplynulých dvacet let stoupla o 1 300 procent, pro srovnání, cena automobilů stoupla o 400 procent. Slušná daň tribut malířství ze strany našeho obchodního publika! Zvýšil se odpovídajícím způsobem Váš netto příjem? Nepotřebuji se ptát; sám tento barometr u nás selhává.
Ne! My jako umělci jsme na tom zle, a už vůbec se nedá mluvit o našich těžkostech jako obchodníků. A zajisté to není naše chyba, nýbrž je to chyba oněch dobových okolností, stavitelů, veřejného mínění, které je tak jednoznačně proti nám.
…
A nemohli bychom se přesto stát umělci našeho prostředí? Jakkoli vím, že jsem plný předsudků, zdá se mi, že bychom mohli naši zem podle našich vnitřních představ nově povznést tak, že by naše kultura předčila všechno, co se v dějinách stavění vyskytlo, tak jak to je tomu v dějinách vědy a technologie. Cožpak jsme méně než Italové v quatrocentu?
Nemohu věřit, že je to otázka našeho nedostatečného nadání, když nejsme tak velcí jako v renesanci.Je to otázka hodnotových představ – těch, které my v Americe pokládáme za důležité. Vydáváme peníze na vojenské vyzbrojování, na alkohol, kadeřníky, auta. My bychom mohli – kdybychom na to byli připraveni – vynaložit peníze, abychom učinili Ameriku krásnější. Trvám na tom: jestliže bychom považovali za důležité velkoryse stavět, mohli bychom také velkoryse stavět.
Snad bychom to nemohli uskutečnit za našeho života. Ale musíme v to doufat. Ars longa, vita brevis: život je krátký, ale umění trvá věčně.



Irving Penn
Mies van der Rohe a Philip Johnson s modelem Seagram Building 1955


The seven shibboleths of our profession. In: Philip Johnson, Writings. New York 1977. Str. 148 a násl. Německá vydání: Texte zur Architektur. Stuttgart: Deutsche Verlags – Anstalt 1982. Str. 78 a násl.

Poznámky:
1) Shibboleth (Sib le o) = šibolet bibl. = zkušební kámen, propagační heslo, slogan, fráze, otřepaná pravda. Srv. Velký anglicko – český slovník III A-S, Academia, Praha 1992, str. 599;
Německý překlad používá anglický výraz převzatý do němčiny, ponechává tedy „shibboleth“.
2) Bernard Maybeck. Palác krásných umění na Panama – Pacific Exposition v San Francisku, 1915.

Předchozí díly seriálu >>>
>>> První díl seriálu:
Philip Johnson-nejvirtuóznější a nejmnohoznačnější architekt dvacátého století
>>> Druhý díl seriálu:
Johnsonovy realizace – Glass House
>>> Třetí díl seriálu:
Philip Johnson – historizující eklektik?

>>>Psáno pro slovenský časopis ARCH<<<